Nechtěl bys radši prožít zbytek svých dnu v klidu? (~1.9k slov)
Info
Autor: InspectingCritters (Originál od
CutTheBirch)
Původní článek: https://backrooms-wiki.wikidot.com/level-899
Překladatel: Docked
Nahoře v obloze (možná zbylo místo pro mě)
- {$one}.
- {$two}.
- {$three}.
Proč žít ve strachu ze světů kolem vás?
Hrozí vám ostré zuby nočních nestvůr?
Proč stát na pokraji divného a neznámého?
Nechtěli byste radši prožít zbytek svých dnu v klidu?
Konec Dále je otevřený všem!
Přehled:
Konec Dále byl založen skupinou vizionářů, kteří chtěli v tomto světě nabídnout možnost. Od jejího počátku je bezpečným útočištěm pro každého, kdo to potřebuje, pro ty, co radši nechtějí čelit temnotě. Za těch let jsme vzrostli natolik, že jsme schopni pojmout tucty lidí hledajících úkryt před vnějším nebezpečím.
Postavené na krásném, létajícím ostrově nad dechberoucím výhledem, barvy tančí po nekonečné prázdnotě, osvětlující oblohu. Díky tomuto celodennímu osvětlení není třeba elektřiny, a veškerá naše voda pochází z pramenitého jezera. Snad máte rádi houby, jelikož houbové sklizně Konce Dále vás nasytí po zbytek vašeho života. Nebojte se jíst tu stejnou věc každý den - naši talentovaní kuchaři vždy připraví něco zajímavého.
A nebojte se, nekoušeme! V Konci Dále jsou naše tesáky jen pro okrasu, a díky očím a rukou navíc můžeme dělat více věcí najednou. Každý pracovník zde má století zkušeností, takže si můžete být jisti, že jste ve správných rukou.
Pokyny:
Musíme uznat, že nejsme zrovna v nepřístupnější lokaci v Backrooms, ale stačí jen poslat dopis na přiloženou adresu (k této brožuře jsme vám pro vaše pohodlí přibalili i poštovního holuba), a my vám pošleme svého zástupce, aby vás vzal sebou.
Je 9 ráno. K snídani jsem měl kafe a chleba.
U dveří Základny Omega dnes našli brožuru. Ne úplně nejdivnější věc kolem, ale stejně to je záhadná brožura. O tom místě jsem slyšel, mezi vším tím šeptem a blábolením. Tady uslyšíte spoustu zvěstí, o místech za obzorem a o věcech co nikdy nespí. Ale jsou to jen zvěsti. Tahle ale není. Nevím, co si o tom myslet, kolik slovům o tom věřím. Nezní to jako nejhorší věc na zemi.
Vedení chtělo, aby jsme to prošetřili, pro výzkum. Nebudu lhát, moc jsem se o to nezajímal, ale neublížilo by jít na čas pryč od všeho toho hluku. Mike vyslal toho "poštovního holuba", aby jsme viděli, co se stane. Vlastně to nebylo úplně něco, co by se dalo holubem nazvat, ale fungovalo to stejně.
Teď už stačí jen čekat. Jak to děláme vždy.
Je 9 ráno. K snídani jsem měl kafe a chleba.
Přípravy na tuhle Konec Dále pokračují. Na kdy nebo jestli tohle celý projde. Říkali mi, abych si balil věcí, prohlížel věci, připravoval záložní plány. Já nevím. Mně to tak vážný nepříjde.
Těžko se dostanu ke svým věcem. Prý je něco v trubkách, bouchá to a skřípe to na železných zdech, pod betonem. To je dost na to, abych z toho občas nespal. Někdy si myslím, že to vidím téct po zemi, ale není to tam. Prý se mám s tím vypořádat.
Je 9 ráno. Chleba jim došlo. Měl jsem vejce, ale nevím jak moc mi chutnaly, nebo jestli byly zkažený.
Někdo zaklepal na dveře. Chvíli jsem si myslel, že to jsou ty trubky. Mike si myslel, že to je nějaký ztracený poutník, ale ne. Zástupce je tu.
Nedokážu přesně říct, že byla lidská, ale to je v pohodě, už jsem pracoval s Penumbry. Zněla dost přátelsky. Vypadala jako chrlič, ale ve tvaru člověka. Ne jejích zádech byly křídla, ale nedokážu říct, jestli je někdy použila. Ne, že by na tom záleželo.
Dobrý den, by musíte být zástupce z Konce Dále.
Přesně tak. Mé jméno je Karl.
Jsem Jameson. Vy nás tam vezmete?
Ano. Omlouvám se za potíže.
To není problém. Děkujeme, že jste příšel.
Budete jen dva?
Ano, děláme výzkum.
Jsem si vědom.
Těžké nevědět o naší skupině, předpokládám.
Je v tom trošku víc, ale na tom nesejde. Potřebujete čas na přípravu?
Ne, myslím, že tohle je vše.
[Pauza]
Co jste? Pokud se vás mohu zeptat.
Pečovatel.
V jakém smyslu?
Jaké další smysly jsou?
Nevím, ale zní to trochu krypticky.
Prosté odpovědi jsou většinou ty nejpřímější.
Je 9 ráno. K snídani jsem měl kafe a chleba. Karl nám nabídl nějaké další jídlo, ale neměl jsem zájem.
Cesta nabyla tak náročná, jak jsme si mysleli že bude. Spíše jen hodně chození. Mám mapovat cestu, narychlo zkratky načmárané do mých poznámek kdykoliv se pokusím dávat pozor, ale přijde mi to divný, když už tam stejně musím jít. Mike trochu pomáhá, ale on se spíš chce hlavně tam dostat. Víc nedočkavý než jsem čekal. Nedivím se, že už má základny plné zuby.
Karl říká, že jsme blízko.
Je 9 ráno. Chleba mi došlo. Houby nejsou až tak špatný.
Už tu jsme, na nějakém dalekém místě před Backrooms. Nedokážu slovy popsat, jak krásný Konec Dále je. Nestojí za to se o to pokusit. Daleko za to, co by se dalo dát do brožury. Jsou tu lidé, ne moc, ale dost. Dost na komunitu.
Nevadilo by mi tu zůstat o něco dýl. Nevadilo by to nikomu. Chtěl bych si lehnout na trávu a prostě se dívat na oblohu, ani nevím jak dlouho. Fakulta ale ujasnila, že cokoliv delší než pár dní znamená celoživotní rezervaci.
Nevím, jestli jsem na to připravený. Jestli bych vůbec měl. Je tu tolik věcí, co musím udělat. Bylo by mi blbě, kdybych tu zůstal, myslím. Nevím, jestli bych je ale udělal. Neměl bych tu zůstat.
Je 9 ráno. Další houby. Začíná to chutnat jako kafe.
Mike zůstává. Nikdy jsem nepomyslel, že by byl schopen to všechno takhle prostě nechat za sebou. Ale ten způsob, jak na to souhlasil i přes ty podmínky, vypadal, jako by na tohle čekal celý svůj život. Možná že ano. Nemohl bych to vědět. Moke byl vždy trochu plachý a zdrženlivý, ale byl milý, schopen pomáhat všem a nechat čehokoliv pro dobro ostatních. Vypadal šťastně. Možná že nebyl.
Podmínky jsou jednoduché. Zůstaneš tu navždy, ztratíš svoje mladí a už nikdy znovu nemusíš nad ničem mít obavy. Nic se tu neschovává, každý tu je protože tu být chce. Mike mi říká, že to stojí za to. Že se omlouvá. Chci se k němu přidat. Něco mně pobízí, abych se vrátil zpátky. Nevím proč. Budou naštvaní? Mělo by mě to zajímat? Nemůžu zůstat.
Je 9 ráno
Jsem zpátky na základně. Řekl jsem své sbohem a Karl mi ukázal cestu zpátky. Měl jsem pocit, že to bylo kratší než cesta tam, až moc krátký. Doufal jsem že to bude delší. Doufal jsem, že nebudu muset zase všechno řešit tak brzo. Je divný tu být. Každou chvíli mám takový hrozivý pocit a ty trubky mi zase bouchají do uší. Jsem unavený, přeju si abych to měl jako výmluvu pro týden. Musím opravit ty trubky. Ale teď jsem se vrátil. Ještě ne.
Zeptal jsem se řízení na volno. Nepamatuju si, co odpověděli.
Je 9 ráno. Měl jsem kafe. Chleba jim došlo.
Někdy si přeju abych se prostě mohl probudit se snídaní na klíně a na stole. Zní to depresivně. Nerad chodím ven. Někdy chci prostě ležet v posteli. I když se zvuky kroutí pod postelí a naráží do mé matrace, nevím za jak dlouho se budu chtít zvednout.
Podlaha pod mýma nohama už dokonce bouchá. Každý krok, který udělám, přetrvává v mých uších a mém mozku a bolí to. Chci, aby to přestalo a šlo pryč. A vím že se toho mám zbavit ale nezbavím. Nevím. Říkám že musím a já to nikdy neudělám a nikdy to nepřestane.
Je 9 ráno. Kávovar se rozbil. Mohl bych jej opravit. Zvednout se jít jej opravit.
Někdy myslím na Mikea. Myslím na to jak jeho tváře jsou povislé na jeho obličeji, jak jeho oči zapadly do jeho lebky. Myslím na jeho vrásky na čele, na hrubost jeho kůže. Chvíli to bylo děsivé. A pak jsem přemýšlel nad tím, jak šťastný je, sedět a sedět a sedět navěky pod polární září na obloze. Neslýchat to sténání, skřípání, to nesnesitelné bouchání. Nemít je na svém krku.
Je to v trubkách na zdi i na podlaze. Trhá se pod mou židlí a za mým oknem. Říkají mi ať to spravím. Ať to spravím, a ať pak pomůžu s tímhle a udělám tamto. Všechno mi říkají o všem, s čím si musím poradit, o všem. Každou chvíli.
Je 9 ráno.
Sluchátka fungují. Má to přínos, vlézt do prostoru. Možná když zavřu oči, beton popraská a začne se lomit a spadne na zem. Možná, když budu předstírat, že tu žádné trubky nejsou, budu dělat že jsem někde jinde v oceánu. Předstírat, že se vznáší nad ve vesmíru. Předstírat, že jsem nad oblaky, tak vysoko, že bych se dotkl slunce. Předstírat že jsem kdekoliv jinde než tady. Ale oni mi se nikdy nepřestanou připomínat, jsou neustále za mými dveřmi. S instrukcemi a radami a otázkami a věcmi o kterých nechci slyšet, i když vím že mají pravdu. Nikdy nepřestanou. Nepřestanou, dokud nevylezu ven.
Je 9 ráno.
A už nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nebudu poslouchat. Nezvednu se a neomotám své prsty kolem kliky a zábradlí. Nestane se to, nehledě na to jako moc má mysl na mě křičí, nehledě na to jak moc trubky a stropy brečí.
Je 9 ráno.
A tak to bude. A vím, že to tak nemůže být. Vím, že to může být jinak. Ale nebude.
Je 9 ráno.
Protože se bojím a jsem slabý a je to lež.
Je 9 ráno.
Nic se nikdy neděje.
Je 9 ráno.
Shniju.
Je 9 ráno.
Je 9 ráno.
Je 9 ráno.
Je 9 ráno.
Je 9 ráno.
Už jsi se rozhodnul?
Ano.
Dobře tedy.
[Pauza]
Nejsem šťastný.
V tom není žádná ostuda.
Myslím, že mám být. Přeju si, abych byl.
Nebyl bys jediný.
Nerozumím tomu.
Ne každý tomu rozumí. Děláme vše co můžeme.
Nevím jestli to v mém případě něco je.
No, není to proč jsi tady?
[Pauza]
Proč tohle děláš?
Co dělám? Já nedělám nic. Ani jeden z nás. Jsme to co jsme. A já jsem pečovatel.
Pak co jsem já?
Na to ti já neodpovím.
[Pauza]
Fungují ty křídla? Nikdy jsme tě neviděl je použít.
Pokud to tak je, je v tom rozdíl?
Je 9 ráno. Asi to tak zůstane napořád.